Jdi na obsah Jdi na menu
 


Psychologie psa

7. 4. 2007

Projevy psa, aneb psychologické JUDO!

 

 Jednou z chyb ve výcviku psa je jeho polidšťování ( mám na mysli přisuzování např., že pes rozumí významu slova), v tomto případě ovšem nastíním, že společenské chování psa a člověka je natolik podobné, že jim nedělá problémy spolu žít. Pro srovnání budu lidské záležitosti uvádět kurzívou. - špatné socializace vznikají následně tzv. problémoví jedinci. Kdo se vymyká, je potrestán, popřípadě i usmrcen.humanizace nedovoluje bleskovu ani totální nápravu. Pokud u psa nebudeme dodržovat důsledně požadavky na jeho chování, tak se nám nikdy nepodaří z něho vycvičit řádného psa, který nemá problémy se kolegy svého druhu, ale i s lidským pokolením.

Psí porod: příroda si sama zařídila, že slabé jedince už od narození vyloučí z dalšího životního cyklu. Ten, kdo po porodu neprojeví dostatek životní síly a zdravých instinktů, ten zákonitě uhyne. Tím se eliminuje špatný genetický materiál a pokračovatel rodu se stává pouze životaschopný tvor.Proto je normální, že se rodí 5-6 štěňat.Počítá se s tím, že některé zahynou. Bohužel člověk navzdory přírodě se snaží takovéto situace napravovat, čímž se psí plemeno stává uměle udržované ale i degenerující. Přešlechtěnost pak vede k vrozeným vadám.Tak se např. u německých ovčáků dysplazie kyčelních kloubů stává samozřejmostí.škozené.pu, ale pokud se nad tím zamyslíme nezaujatě, tak jisté opodstatnění (zachování kvalitního rodu a tudíž přežití!) zde nalezneme.

Dalším životním úskalím pro štěně je zvyšování velikosti a hmotnosti. Ten kdo se nechá odstrčit od mateřského mléka je slaboch a nemůže přežít. Toto se projeví nejpozději v 21. den, kdy už má funkční všechny smysly a začíná se aktivně seznamovat se světem. Otec provede testování potomstva. Hraje si s ním takovým způsobem, že štěně začne pronikavě kňučet a dobrovolně si lehne na zá

da. Tím dá najevo svoji podřízenost a může se v klidu vrátit do pelechu, kde je v bezpečí. Ten, kdo projeví svoji životní slabost, ať proto, že selhala jeho vrozená schopnost dát najevo svoji podřízenost, nebo není dost chytré či dost silné na to, aby uniklo otcově hravosti zpět do pelechu je ztraceno. Otec si s ním bude hrát tak dlouho, dokud štěně neopustí poslední síly. Tím se stává jeho 21. den jeho posledním dnem života. Opět se oddělilo zrno od plev a uchovává se pouze zdravý dědičný materiál.

Smysly: od počátku vstupu na svět štěně vnímá teplo a hmat. To potřebuje k nalezení matky (teplo) a struku (hmat). Také čich je funkční, aby, dokázalo si uchovat pachový obraz matčiných cecíků. Při přechodné fázi od štěněte se postupně probouzí sluch a zrak a to kolem 12 až 15 dne. I když jsou oči otevřené, neznamená to, že pes vidí. Každopádně to musí stihnout do 21. dne.I sluch začíná postupně reagovat na hluk. Zde je potřeba zdůraznit, že štěně musíme postupně navykat na různé zvuky tak, aby se jich nelekalo, protože jinak hrozí nebezpečí, že ve zvířeti navždy vyvoláme strach z určitého zvuku. Šoky v mládí se projeví stejným způsobem jako u člověka. Kdo v mládí byl stresován, ten může mít dosti dlouho problémy ať už se jedná např. o pomočování, koktání, noční můru atd. Zde už může být počátek problémů s reakcí na střelbu a jiné ruchy. Od 16. dne začíná štěně očichávat sourozence a vůbec začíná vnímat svoje okolí svým nejdůležitějším orgánem. Odtud mu přichází nejvíce informací. Zatímco člověk vnímá svoje okolí nejvíce zrakem. Ke stejnému rozlišení bychom ale my museli mít oko + dalekohled + lupu. Pokud je člověk slepý, je ochuzen a musí nahradit tuto vadu hmatem. Pes, který nebude mít příležitost plně rozvinout svoji čichací schopnost, je duševně ošizen. Proto je důležité, aby pes měl možnost se seznamovat s různými pachy. K tomu slouží procházky.To ostatně následně člověk využije k vypracovávání pachových stop. Ten je totiž pachově úplně nemožný, protože dle čísel je jeho čichové pole o velikosti 5 cm2 a u ovčáka je 160 cm2.

Učení:

Instinktivní pohyby vyzrávají a tak mohou nastoupit dědičné koordinace, které se cvikem vyvíjejí dál. Plazení se mění v běh a to tím způsobem, že štěně pohání zvědavost. Ta je popudem ke každému učení, protože je podmínkou pro přežití. Čím je zvědavější, tím se víc učí, tím proniká do detailů a souvislostí prostředí. Zde můžeme odhadnout, zda bude jako dospělý pes "chytrákem" či "hlupákem". To určuje intenzita zvědavosti! Pak nastupuje olizování a kousání, čím se opět učí. Pokud začne och

utnávat někdo jeho, tak je to nepříjemné a měl by se snažit příště tomu uniknout.. Vzhledem k tomu, že pohyby nejsou ještě tak plně zkoordinované, tak tyto akce působí značně komicky. Koncem třetího týdne začínají konzumovat předtrávenou stravu od feny. Tím se vytváří vztah nejen k matce, ale i k otci, který se podílí rovněž na krmení. Štěňata pak loudí stravu šťoucháním nosem do koutku hlavy.

Vtiskávání:

Vstup do velkého světa nese s sebou spoustu novým zážitků a proto je potřeba být stále na pozoru. Štěně musí pozorovat chování svých rodičů, aby se tak naučilo významům jednotlivých signálů. Některé způsoby chování mají vrozené, jiné se musejí pilně učit. Do konce třetího měsíce se jedná o socializaci, jejíž součástí je v době 4-7. týdne vtiskávání.

Vtiskáv

V tomto období se mění i některé dosavadní způsoby chování. Například mléčný krok se přemění v podávání packy a to tak, že štěně se již kojí při stojící feně a tudíž musí mléčný krok provádět jen jednou tlapkou. To se pak časem upraví do prokazování podřízenosti psa, nebo-li ukonejšení případného zlého úmyslu zaměřeného

Dalším projevem je šťouchání nosem, které se odvodilo od hledání matčina cecíku v mládí, později pak loudění stravy od rodičů. Šťucháním nás něžně naladěný čtvernožec vyzívá k hlazení. Hlazení je příjemný pocit psa, který si pamatuje opět z ranného období svého života. Tenkráte mu totiž fena jednak čistila jazykem srst a také masírovala břicho k lepšímu průběhu trá

ání: v této době si štěně pevně vtiskne do paměti vzhled svého druhu. Tak jako Mauglí nebo Tarzan se považoval za opici, tak i pes vezme člověka za jedince svého druhu. Toto vtištění je nezvratné, což znamená, že pokud k tomuto vtištění vůbec nedojde, je pak nemožné aby vzniklo později mezi psem a člověkem skutečné společenství. Určitě je možné psa ochočit tím, že ztratí strach z člověka, ale skutečné pouto už nevznikne. Odtud se pak můžou odvíjet jednak problémy s útěky psů, kteří se snaží využít každé příležitosti, jednak pak i bojácnost a plachost při nácviku obran. Rovněž tak pokud se pes nedostane do kontaktu s cizími psy, tak vlastně nemá ani představu o dalších potenciálních kolezích.vůči němu. To, že to člověk zprznil do provádění na povel, je politováníhodné. Ostatně i prosebné pohyby člověka jako je podávání rukou lze odvodit od tohoto jevu. Iniciativa vždy vychází od níže postaveného jedince, který podává ruku a výše postavený jedinec opětuje podání, čímž druhého uklidní. Navzájem si tak dokáží, že nemají v ruce žádné zbraně, které by mohli použít k prosazení svých názorů.vení. Proto taky pes si před námi lehne na záda, odkryje břicho a v této podřízené poloze očekává drbání na břiše Šťouchání nosem můžeme lehce korigovat zakazujícím povelem a vymezit si tak funkční prosto, kdy je to dovolené nebo tolerováno a kdy je to již na obtíž. Šťouchání může mít i charakter výzvy ke hře. Tato výzva pak může gradovat opatrným kousáním do ruky.

Miminkovské schéma

Dospělí psi velmi přesně poznají psí děti a rovněž i děti od dospělých lidí a přizpůsobí tomu svoje jednání. To je dáno tím, že oboje poskytují tzv. "miminkovské schéma", což je vždy velká kulatá hlava oproti tělu a velké kulaté oči, malý nos a měkké baculaté tváře, zakulacená savá ústa. To jak pro psa, tak i pro člověka znamenají signály volající po péči o potomstvo

. Jen si prohlédněte panenky v hračkárně, které se tak líbí holčičkám a již od mládí je nutkají se o ně pečlivě starat a rodičům tahat korunky z peněženek. K tomu ještě přistupuje i dětský pachový obraz a to vše pak chrání štěně před agresí. Někdy ovšem může snaha o zachování vlastního potomstva být přebita ještě silnějším pudem. Cizí fena může klidně usmrtit cizí štěně, zatímco vlastní ochraňuje. I ženy australských domorodců dokáží bez uvažování usmrtit své novorozené dítě, když zachování kmene ohrožuje hladomor. Chovem dochází i k určité retardaci a to ke zdětinšťování. Dětské způsoby chování pak mohou přetrvávat i do dospělosti a určují vztahy mezi psem a člověkem. V normální smečce je určeno, že rodiče krmí a ostatní ujídají. Lidský kamarád je v tomto bodě velmi podobný rodičům, protože také přináší potravu a štěně se nemusí nikdy osamostatnit a obstarávat si potravu samo. My psa přejímáme ve štěněcím věku, jsme pro něho tím pádem rodiči, kteří ho krmí, a zůstáváme jimi nejen proto, že mu dáváme potravu a dokonce mu zabraňujeme, aby si ji sháněl sám. Udržujeme i neustálou vzájemnou vazbu. V přírodě odrostlý potomek již se musí starat sám a dospěláci mu to dávají najevo zřetelným vrčením a i vyceněnými zuby. To však u nás nikdy nepozná. Pokud se budeme chovat správně, tak nás bude obdařovat uznáním rodičovské autority, což můžeme využít v náš prospěch.

Socializační fáze

je od 9 do konce 12. týdne. Psí batole nastupuje mateřskou školku. Od teď se pes učí všechno, co tvoří základ vyšších sociálních výkonů. Dosud štěně smělo dělat co chtělo a rodiče to trpěli. Mohlo rozvíjet svoje pohybové možnosti. Nyní je načase vychovat štěně v poslušného a užitečného psa, který pak bude moci dál předávat v dospělosti svoje zkušenosti další generaci. U psa vidíme, že autorita není jen t

ajemstvím úspěchu při přežití v boji o existenci, nýbrž i to, že je pro mladého psa přímo potřebou. Hledá sám od sebe autoritu otce a později i vůdce smečky. Pes, který nemůže svého pána uznávat jako autoritu, protestuje. Stává se z něho "problémový" pes. Pokud ve smečce selže vůdce smečky, tak je roztrhán, aby bylo zajištěno přežití smečky. I v lidské podobě se stává, že neschopný vedoucí je nahrazen mladším a pružněji reagujícím. Jen to trhání se omezuje na roztrhání pracovní smlouvy. Organizace, která z kamarádství si drží na rozhodujících místech neschopné pracovníky pomalu zkrachuje. I zaměstnanci, kteří neuznávají vedoucího jako autoritu, si dělají z něho srandu, případně usilují o jeho židli.

Příslušnost ke smečce vyžaduje pružnou reakci na vnější podmínky. Tudíž se celý život učit. Skoro by se dalo říci, že Lenin byl etolog, když řekl "Učit se, učit se, učit se." Tak i mladý pes se musí celý život učit a to především hrou, což propagoval i Jan Amos Komenský ve své myšlence "Škola hrou."

Hra.

Zde je t

řeba upozornit, že pokud pes má obstát jak v lidské společnosti, tak i mezi cizími psy, potřebuje být kontaktován jak hrou s ostatními psy, tak i lidmi. Kdo spoléhá jen na jeden druh her, tak vychová problémového psa pro druhou skupinu. Hra je stmelující faktor pro skupinu. Pokud je v naší domácnosti jen jeden pes, je třeba se postarat, aby se mohl vydovádět i s jinými psy a poznat tak jednak psí hrátky, ale hlavně i jejich projevy při nich. Hra je totiž přípravou na vážný život. Zvědavost je motorem pro hraní a tím i učení. Proto štěně se stále zabývá novými předměty a nevydrží dlouho u jediného. Proto musí mít dostatek hraček, aby se udržela jeho pozornost a aktivita. To ovšem nenahradí sociální hry, při kterých se učí chování k ostatním psům, cvičí pohyby, které slouží k chytání kořisti. Ani lidské dítě by se správně duševně nevyvinulo, kdyby nemělo příležitost si hrát s ostatními dětmi. Učitelky v ZŠ by mohly vyprávět rozdíly mezi školáky, kteří přišli z MŠ a kteří šli rovnou do ZŠ. Proto je i nutnost dát dítě alespoň na rok před školou do MŠ. Děti si hrají na vojáky, policajty a zloděje, schovávanou, stopovanou, na doktora, na tátu a mámu. A k tomu potřebují kolektiv.

V hravém chování převládají bojové hry. Tím se uspokojuje touha po pohybu i aktivní učení. Hře předchází výzva což je vyskakování na partnera s přehnanými pohyby hlavy, poskakování, klusavé skoky, vrtění zadní částí těla. Nikdy nepředchází imponování nebo hrozby!! Kousání při hře není opravdové a pokud to někdo přežene, druhý se hlasitě ozve

. Může být i hravé vrčení. Je to obdoba simulování při fotbalovém zápase, kdy zraněný hráč se válí po trávníku, tváří se že je na umření, ale jakmile zazní píšťalka rozhodčího, tak čile vyskočí a vesele pobíhá další hodinu po hřišti. Bojové hry mají svoji formu a to např. "lehký dotek", kdy se protivníci krátce opřou předními tlapami o sebe a odrazí se. "Vysoké bojové postavení" kdy psi stojí na zadních nohách, pevně se drží za ramena a snaží se druhého chytit za krk. "Kousání do nohou" a "úchop zátylku" přičemž jednu přední tlapu položí protivníkovi na šíji. Při tomto měření sil se využívá vlastní váha těla ať je to odtlačování, či stlačování. Všechny bojové hry vyžadují velkou šikovnost, bleskové reakce a využití tělesných sil, přispívají k procvičení všech schopností. Štěně přitom zjišťuje, co vlastně všechno umí, poznává vlastní síly, rozpoznává různé poměry sil, nadřazenost rodičů a podřízenost některých sourozenců. Bojové hry jsou počátkem zařazování na žebříček hodností. Proto je důležité provádět se štěnětem i tyto hry, jen musíme dodržet několik pravidel. Předně se musí naučit, že nad námi (ale i nad jiným členem naší rodiny) nikdy nemůže zvítězit a že máme vždy nad ním navrch. To je pro něho snadno pochopitelné, protože i v psí rodině jsou mu rodiče vždy nadřazeni a nevyvolává to žádné komplexy méněcennosti. Nesmí se to ovšem stát za použití hrubé síly. Dále pak je třeba dát najevo, že blokáda v kousání musí být k lidem daleko citlivější, protože naše kůže je zranitelnější než psí kožich. Konečně jsme to vždy my, kdo určí konec hry. Kdo se v tomto období sám vyloučí z psích her, ten musí počítat s tím, že pes si utvoří svůj názor na takovou osobu a přizpůsobí své chování k němu i v budoucnu. Pouze v socializační fázi se může štěně naučit radosti z učení a zpočátku pomalé a postupné poučování se stane pevnou vazbou mezi učitelem a žákem. Když je brán ohled na přirozený vývoj, není pak problém při vyžadování nových věcí. Toto ovšem neznamená, že pes si hraje jen ve štěněcím věku. Hra jej zajímá po celý život. Další skupina her je "hra na získávání potravy" neboli rozvíjení kořistnického pudu. Zde jeden se ujme role kořisti, kterou ostatní honí. Výzvou je poklesnutí "do kolen" lovce a upřeně sleduje kořist s nataženým krkem a hluboko postavenou nataženou hlavou.Jakmile kořist najednou uskočí do strany a utíká pryč, vyráží na lov. Je to typická situace číhání na kořist. Lovec se připlíží k oběti, ta si všimne, že je v nebezpečí a zavětří. Lovec přejde do číhavého postavení, poklesne pomalu dolů, až dosáhne optimální pozice pro odraz. Upírá pohled na kořist, která se dívá jeho směrem, ztuhne a najednou uskočí do strany a utíká. Lovci záleží na každém zlomku vteřiny, zda se mu podaří lov a tudíž, zda půjde spát s plným žaludkem, nebo mu bude celou noc v něm kručet. To vyžaduje nesmírně rychlé reakce a ustavičný trénink. Protože lov je jistá dědičná koordinace, je třeba ji nějakým způsobem odreagovat u domácích psů. To můžeme klidně provést prací na stopě, nebo i obranou, případně i vyhledáváním jiných osob (záchranařina), agility. Všechno co psa můžeme naučit ja normální využívání jeho přirozených schopností. Výcvik pro psa je především jeho nutnost, protože pes , který nedostane možnost se něčemu naučit, využívat svoje přirozené schopnosti, otupí, duševně schátrá a stává se politováníhodným tvorem. Trestání štěněte v tomto věku není nutné, postačí slovní výtka. Další hrou je "přetahovaná o kořist", "pohybové hry" ale i "sexuální hry". Od dvanáctého týdne začínají štěňata spolupracovat a koordinovat společný hon. Rovněž tak začínající fotbalisté si musí na sebe nejdříve zvyknout, naučit se signálům, aby přihrávky byly k něčemu dobré, to je k dání gólu.

Kázeň se utužuje už od mládí!! Dospělý pes malé raubíře pěkně protřepe a ti si uvědomí velikost a sílu nadřazeného psa přirozenou formou, aniž by se z nich stali neurotičtí podlézavci, jak to mnohdy vidíme u majitelů psů, kteří si svůj respekt vynucují klackem. Pokud se štěně dobrovolně nechce podřídit, je to tím, že to majitel ve vhodném okamžiku zanedbal. Svůj výchovný krok učiníme tak, že štěně uchopíme za kůži v týle a jednou krátce zatřeseme a můžeme přidat povel "FUJ!". Po několika zákrocích už bude štěně reagovat pouze na povel "FUJ". Tím se rychle anučí, co nesmí a může, protože tak je to i v normálním životě. Jelikož je štěně zvědavé, tak chce vědět přesně co smí a nesmí. Proto také bude neustále zkoušet dělat věci a bude čekat, co my na to. To vyžaduje krajní důslednost! Štěně si totiž chce ověřit, zda náš názor je stále stejný. Někdy budeme muset jej opětovně podpořit vytřepáním za kůži. To se musí stát ihned při přestupku. K tomuto účelu je vhodné modelovat situace a být na ně náležitě připraven. Také svoje děti musíme trestat ihned po spáchání prohřešku, jinak nemá správný výchovný účinek. Každý si jistě vzpomene na svoje dětská léta, kdy se snažil oddálit trest. Pokud bylo štěně potrestáno nastupují usmiřovací gesta jako je šťouchání do koutku tlamy, do čenichu, podávání packy, čím vyjadřuje ochotu se podřídit a uznává spravedlivost trestu. Tím byly zákazy jasně dané a tak i my, když toto dodržíme upevníme svoji autoritu. Proto , když přestaneme uprostřed hry, nevyvoláme žádné komplexy u štěněte. Je to prostě naše vůle a máme na to jako nadřazení právo. Pokud hra se stává divočejší a my takto rázně hru ukončíme, štěně získá zkušenost kam až může dojít. Budeme-li jej však uprostřed hry trestat za to, že nás v zaujetí hry trochu silněji kousne, jen těžko pochopí proč tomu tak je a vzbudíme jen nejistotu. U dospělého psa je to něco jiného, protože ten již dávno ví jak moc se může rozvášnit a pokud to přežene tak ví zač přesně dostal trestný bod. Desetitýdenní štěně však učiní zkušenost, že takový spoluhráč je nevypočitatelný a to se mu vryje hluboko do paměti. Takže trest má přijít pouze při překročení zákazu a ne tehdy, když štěně neučiní to, co jsme si laskavě vymysleli. Výcvik spočívá hlavně v odměně a to tak, že dáme najevo radost z provedení. Pes pak pracuje pro radost psovoda, což v lidském životě je dosti vzácný jev. Zlost a rány proto, že malý pes neudělá to, co od něj právě očekáváme, to je nejjistější cesta, jak z něho udělat tvora, který nebude mít ani sebejistotu ani sebedůvěru a který bude později poslouchat jen proto, že má strach z našeho násilí. Netrpělivým drezírováním jen vyvoláme plachost. Nezapomínejme, že pes potřebuje určitý čas k zrání a je přiměřený dlouhému výchovnému procesu. Budeme jej přetěžovat, když si usmyslíme, že všechno se musí naučit co nejrychleji. Malý pes potřebuje absolutní důvěru v nás, protože stále ještě potřebuje ochranu a být vedeno někým silným a zkušeným. Pes očekává společnou činnost s člověkem a s radostí ji provádí, ovšem za předpokladu, že ten je mu stále vůdcem. Pokud jej ponecháme růst jako kůl v plotě, tak nemůžeme očekávat jeho vyzrání ve skutečného sociálního partnera. Tak i na procházce musí být patrné, kdo s kým jde. Pokud pes táhne vodítko a majitel za ním jen vlaje, je to důkaz toho, že pes se snaží být (nebo již je) nadřazen a tu zátěž na druhém konci vodítka bere jako nutné zlo. Naopak klidná chůze s prověšeným vodítkem signalizuje, že vztahy jsou pevně dány a kam se jde je jen na vůli člověka. Mladý pes pak již musí rozlišovat dva druhy her. Jednak volná hra bez starostí a cíle (obyčejné blbnutí) a pak výchovná hra, při které jde o výcvik dovedností. I pes, kterému majitel nepřisoudil praktické využití, potřebuje najít nějakou činnost, při které může rozvíjet svoje nadání. jsme s ním. Pro nás to sice není až taková potěšující záležitost, zvláště když máme na sobě společenskou róbu. Co s tím? Nejideálnější by bylo klesnout na všechny čtyři a zahrát si na psa J . Budeme totiž ve výšce psího čenichu a on nebude mít nutnost vyskakovat na nás. Odmítnout čenichové něžnosti pak můžeme klidně jen odvrácením hlavy, čímž psa nijak neurazíme. Odstrkovat ho, či zakazovat mu tyto projevy je jen ošklivým poděkováním za projev jeho nehynoucí lásky. Jako náhražku těchto projevů můžeme zvolit podávání packy, což patří rovněž k vrozeným způsobům chování. a může tak projevit svoji podřízenost.a je odpovědna za vývoj moderního člověka). Většina citů se však odehrává v mezimozku, který se ovšem už zásadně neliší ani strukturou ani výkonem. Člověk však využívá převážně úžasné schopnosti své mozkové kůry. Psí výkony jsou rozvíjeny ve službách sociálního chování, lov je kolektivní záležitost. I naše vlastní struktura vznikla na podobném způsobu. Dříve lidé žili v tlupách a jejich sociální způsoby chování jsou podobné psím. Pro dobrý úlovek byla třeba spolupráce a hlavně kázeň, obrana revíru a společná péče o potomstvo. To dodnes funguje u psů, člověka převálcoval civilizační vývoj a on teď s tím má problémy.

Učednická léta

Po dvanáctém týdnu musí projít mladý pes výchovou v platného člena smečky. Nejdříve se musí ustanovit hierarchie a to od alfa-zvířete až po omegu. To vyžaduje spoustu "komentujícího boje", což je předvádění bojové techniky a výrazového chování mezi psy. V divočině toto museli stihnout do zimy, aby se pak zbytečně nevyčerpávali. V domácím prostředí již takové omezení neplatí. Otec s

i svoje alfa postavení vynutil v průběhu života a je pro ostatní mladé psy nadále vzorem. Ostatní si v hrách ujasnili svoje postavení a k jeho upevnění požívají další nástroje jako je mimika, tělesné postoje, akustický výraz.

Mimika

hlavním znakem je výraz

Pro upřený pohled jsou dva důvody: 1) u vůdčího psa je to signál agresivního chování - demonstrace síly, výraz výzvy. U soupeřících psů pak stačí malinký impuls k bleskovému útoku. 2) u ostatních pak je to projev přítulnosti. K dalším mimickým znakům patří stažení pysků, zvrásnění hřbetu nosu, posta

očí. I u člověka sami poznáme jakým způsobem se na nás dívá a na Divokém západě to byl i signál k možnému použití pistolí - Psi se dokáží dívat klidně přímo do očí, otevřeně a přátelsky, jiní plaše uhýbají pohledu. Pokud spáchá nějaký přestupek, jehož si je vědom, vyhýbá se našemu pohledu s pocitem viny. Dává najevo nejistotu. To umíme i my, protože to děláme také. Pohled namířený do našich očí značí jistotu a ta je nastolena, když je všechno v pořádku a nehrozí žádný konflikt. Pes, který se nikdy neodváží pohlédnout pánovi do očí a při každém pokusu o zrakový kontakt okamžitě uhýbá pohledem, je celou svou povahou nejistý a narušený. Psi takto často prozrazují povahu svého majitele.vení uší a cenění zubů. kombinace všech těchto znaků dává nepřeberné množství možností od bez citových pohnutek k hrozbě nebo útěku.

Tělesné výrazové možnosti

další důležité znaky, které pas používá v komunikaci. Pokud nějaký pes není seznámen v průběhu života s jejich používání a jejich rozšifrováním, stává se z něho "problémový pes". Každý pes je povinen dát najevo hrozivé chování, když jiný pes se začne chovat příliš vyzývavě. Zvedne hlavu a jeho pohled se pomalu zatemňuje, nasazuje hrozivou mimiku. Ocas

 stojí rovně jako svíčka do výšky, chlupy v týle a na zádech se naježí. Člověk to řeší rovněž tak, nafoukne se aby rozšířil hrudník (nahodí bednu, založí ruce, aby tak vypadal mohutnější než ve skutečnosti je), vycpe si ramena, nasadí si vysokou čepici. Tím imponuje svému protivníkovi Upřeně a nepohnutě se dívá na soupeře. Tak dojde nejprve k nekrvavému souboji v němž jde o psychickou odolnost. Často to postačí. Jako když v hospodě padnou silná slova a začnou se vyhrnovat rukávy. Slabší odvrátí hlavu a bude se snažit vyhnout pohledu silnějšího, uši složí dozadu, chlupy se položí a ocas poklesne, někdy se stáhne mezi nohy a vezme do zaječích. Odtud lidové pořekadlo "Stáhl ocas mezi nohy." Je to biologický regulační prostředek zabraňující zbytečnému krveprolití. Nemělo by totiž velký smysl, aby byl zbytečně usmrcen mladý pes, který v budoucnu může dostat šanci až starý pes zestárne a bude potřeba se postarat o smečku. Pokud měření sil dopadne nerozhodně, oba soupeři se začnou přibližovat až zůstanou stát těsně u sebe rameno u ramene. Jako zápasníci se snaží přelstít soupeře. Strkají do sebe, přetlačují se a zároveň se snaží uniknout sokovu kousnutí. K tomu přidávají hrozivé vrčení, cvakání zuby. I lidé v podobných situacích nešetří slovy a nadávají si. Pokud ani toto nevyřešilo situaci dojde ke krvavému boji. Cílem jsou nohy, tlapy, krk, uši. Jako poslední možnost ukončení konfliktu vítězstvím je hrdlo. Jako obranný prostředek používají hustou srst na straně krku. Jako projev k ukončení boje je presentace zranitelných míst a to vrhnutím se na záda a nabídnutím nechráněného hrdla. Vítěz je tak morálně blokován. Pokud poražený pes se pak pohne může být zlikvidován, pokud začne tiše kňučet vítězova agrese odezní natolik, že poražený může se staženým ocasem vzít do zaječích. U domácích psů nejsou tyto způsoby komunikace v celé řadě případů plně rozvinuté a pak se může stát to, co se stává v případě selhání komunikace. Dojde ke konfrontaci proti všem pravidlům, které může skončit smrtí slabšího.

Opakem hrozby a imponová

Dalším projevem je vrtění ocasem. To je výraz radostného vzrušení a jeho frekvence svědčí o stupni a jeho postavení o velikosti svého sebevědomí.

ní je útěk. Pes se přikrčí, stáhne ocas mezi nohy a vyhýbá se protivníkovu pohledu. To vše má svůj význam. Jednak tím sníží svoji výšku až by se rád stal neviditelným, ocasem skrývá svoje anální žlázy a tím i svůj pach.

Akustický projev

O tom, že pes má větší kmitočtový rozsah nemusím nikoho přesvědčovat. Stačí, když si půjde do obchodu koupit tzv. ultrazvukovou píšťalku a zapíská si na ni. Pes bude reagovat, kdežto člověk se bude tupě tvářit. Proto si musíme uvědomit, že pes je citlivější na hluk a musíme jej na to i náležitě a postupně přivykat. Každý pes má jiný hlas, podle kterého se může identifikovat jedinec

. Na větší vzdálenosti pak k dorozumívání slouží vytí. Kňučení pak znamená, že pes něco chce a je to pozůstatek z miminkovského období.

Pachová kontrola

Je zprostředkovávána nosem a díky jeho výkonnosti je nejdokonalejším způsobem zjišťování zkoumaného předmětu. Cizí psi k sobě přistupují s vodorovně vystrčeným čenichem, aby tak mohli co nejlépe zachytit pach toho druhého. Pak má každý možnost rychle reagovat na projevy druhého. Pokud udělá nepřátelský obličej, může včas, ustoupit a nenechat dojít situaci až k výzvě k boji. Pokud vrtí ocasem a dá tak najevo mírumilovnost, tak nosní kontakt tvoří úvod k uvítacímu ceremoniálu. Pokud cizí pes neprojevuje snahu o takovýto způsob kontaktu, není s ním něco v pořádku. Je to pes, který postrádá některé instinkty. Mě

stští psy, kteří mají za sebou velmi mnoho takových setkání, včetně těch nepříjemných, nemají vždy chuť se seznamovat. Proto odvrátí pohled a intenzivně se zabývají jinými věcmi. Zdvořilý pes stáhne nos napřažený na pozdrav a půjde dál, dělá jako by druhého také neviděl. Po nosní kontrole psi kolem sebe projdou a zamíří k zadní části těla. Novopečený majitel psa si jen těžko zvyká, že jeho miláček jeví největší zájem o tuto tělesnou partii nejen svých kolegů, ale i lidí. Je spousta lidí, kteří s hlasitým křikem strhávají svého hodného psa na vodítku, protože si dovolil očichávat sousedova psa pod ocasem. Kdo má tak malé pochopení pro psí svět, tomu by měl být chov psů úřadně zakázán. Pro psy jsou anální žlázy něco jako pro člověka občanský průkaz, nebo pověřovací listiny. V psím světě je kontrola těchto produktů i určitou výsadou, která přísluší především výše postaveným psům. Ti smí provádět kontrolu a i oni sami se nechávají kontrolovat bez omezení. Tak jako policista se vykazuje uniformou při případné kontrole dokladů. Psi ale nejsou jen sociální tvorové, ale jsou i velmi teritoriální. Na základě pachu jsou schopni zjistit, kdy, kdo a kde se mu pohyboval v jeho rajonu. Rovněž paní Nováková, co neustále kouká z okna paneláku má rozvinuté sociální chování, když chce být informována kdo, co, kde, kdy a s kým dělá, protože je to důležité pro naše společenství - hlavně pro policii v případě zjišťování přestupků či trestných činů. Náš pes si to pěkně vyčte z hromádek u cesty stejně spolehlivě jako my z novin. Umístění takové hromádky je rovněž strategická věc. Proto pes ji musí umístit tak, aby byla nepřehlédnutelná pro ostatní zájemce. Obchodník také neumístí svůj obchod do míst, kde nikdo nechodí. Pouze Jára Cimrman postavil svoji hospůdku na mýtince, ale to bylo z důvodu aby měl klid a nikdo mu tam nechodil. Z toho vyplývá, že ten, kdo stále tahá svého psa na vodítku jako dřevěného kačera, se dočká umístění jeho výkalů na chodníku. Při venčení pes také rozdává své vizitky formou značek moči, aby tak určil hranice svého teritoria. Toto přísluší nejvýše postavenému psu ve smečce, ale protože doma jsme to my a pro nás to je nezajímavá práce, tak to za nás činí pes. Ten to totiž považuje morální povinnost, aby naše smečka měla nějaké vyznačené území. Z těchto důvodů také venčení nemůže proběhnout na jeden zátah, ale je konáno po troškách. Majitelé přitom projevují pro psa nepochopitelnou logiku, když jej po prvním vymočení táhnou zpět do vyhřátého příbytku. Nožičku tedy zvedají nejen vysoce postavení psi, ale mohou to dělat i feny s výrazným smyslem pro územní vlastnictví. U háravých fen jde spíše o informaci pro všechny zájemce o pohlavní styk.

Poberta a zralost

Počíná od 6. měsíce po nástup rozmnožovací schopnosti. Zralost je pak podle plemene asi od 3 roku života, kdy jeho zkušenosti jsou již na požadované úrovni.. Délka psího života je velmi omezená a bývá mu dopřáno 12 až 14 let. Mnoho lidí nedokáže psa ušetřit dlouhého chřadnutí. Příroda ovšem nenaplánovala, aby pes, který nemá všechny síly, žil dál. Ve smečce j

sou stárnoucí vlci roztrháni celou smečkou a jsou tak ušetřeni osudu nemohoucnosti. I člověk dnes uvažuje o legalizaci dobrovolného odchodu ze světa za pomocí lékařů.

Přehled vývojových stadií

člověk

pes

porod

porod

kojenec

plazení, sání, mléčný krok

batole

do 21. dne rozvoj smyslů

mateřská školka

4-7 týden vtiskávání, 9 - 12 týden socializace

 

hierarchie, výchova v platného člena smečky

škola

hra, upevňování kázně

učedník

od 5. měsíců

vysoká škola + zaměstnání

od 1-3 let zralý pes

důchod

starý pes po 10 roce

smrt

smrt

 
"Pane, vy jste na mne zíral!".

Dalším častým jevem, který nás moc netěší je skákání psa. Zde se počátek odvíjí od projevů mezi psy. Ti si očichávají čenichy a přátelsky šťouchají do koutků, olizování. To je čenichová něžnost! Jelikož přijdeme domů a nos a ústa máme 160 cm vysoko, tak se pes automaticky snaží dostat výskokem k našim partiím, aby tak nám dal najevo naši nadřazenost, že se podřizuje a je v dobré náladě, že

Cit psa spočívá v tom, že dokáže daleko citlivěji pozorovat a vyhodnocovat všechny možné signály ať je to určité držení těla,tón hlasu, výraz obličeje, nebo pachy. Tak odhalí naši náladu ještě dříve než my sami a přizpůsobí jí své chování. Citový život psa je tudíž nesmírně diferencovaný, někdy více než jeho pána. V jednodušším podání je to tak, že psí mozková kůra není tak vysoce vyvinuta jako u člověka (t

Pokud štěně neprojeví základní dědičné koordinace: dostat se k mateřskému mléku a to hledáním, plazením, sáním a provádění mléčného kroku, tak je dědičně po

Člověk se v tomto ohledu vzepřel přírodě a snaží se udržet při životě svoje potomstvo veškerou svojí dovedností. A tak se stále častěji můžeme setkat s poruchami mentálního, tělesného a imunitního vývoje. Paradoxem pak je, že děti vyrůstající v úpěnlivé čistotě jsou častěji nemocné, než děti našich nepřizpůsobivých spoluobčanů, které o hygieně pouze slyšely z vyprávění. Pokud zatápeme v paměti dějepisu, tak ve staré Spartě tento problém řešili dost razantně. Nejsem sice zastáncem takovéhoto postu

Veškeré níže uvedené skutečnosti vyplývají z normálního vývoje psa v přirozených podmínkách.

Abychom pochopili duševní pochody našeho psa, musíme se vrátit ve svém vlastním duševnu o několik tisíc let zpátky, kdy jsme sami ještě běhali s klackem po lese a lovili něco k snědku. Základní pravidlo života je totiž: "Přežití rodu!" Pokud od tohoto budeme všechno odvíjet, otevřou se nám oči, které po dlouhá léta zavíráme.

Už od pradávna bylo udržována zásada, že rodina je základ. Nejdříve tlupy a později i státu. V psím světě je základem smečka. Aby smečka přežila drsný život v přírodě, musí mít stanoveny přesná pravidla, která se ovšem musejí všemi členy důsledně dodržovat. Z nedodržování stanovených pravidel

V lidském společenství jsou ustanoveny zákony, které bohužel jsou tak komplikované, že jednak mnoho členů lidského společenství je nezná, ale najdou se i takoví, kteří je zneužívají. To je dáno rozumovou výbavou člověka. Také ti, co mají špatné vychování z mládí - socializaci, se dopouštějí přestupků i trestných činů, za což zasluhují trest. Bohužel komplikovanost právních systémů a přílišná

" Tak dlouho jej budeme přizpůsobovat, až se mu přizpůsobíme!"