psí ráj v Krakonošově

Maxičky a jejich canicross.

Loňský rok mi nedopřál potěšení se proběhnout po děčínském nábřeží a tak jsem si letos tu radost dopřál v pozměněné podobě. Přihlásil jsem se totiž na bikejoring a to byla moje první velká chyba. Přesvědčovací metoda a rodičovské slovo zapůsobily a Líza se uvolila jet se mnou jako doprovod a rovněž jako závodnice, aby šance na cenu byla vyšší. Předstartovní balení věcí proběhlo s nacvičenou rutinou a i cesta na závodiště byla v klidu a pohodě. Je pravdou, že posledně, když jsem jel do Děčína jsem tu trasu ujel za 45 min s plně naloženou Felicií, kdežto nyní jsme to jeli asi 1,5 hod vozidlem Subaru. Netušil jsem, že modrý majáček má tak výrazný vliv na výkon motoru! Registrace  v 10:00 h byla vzorná jako vždy a já se stal prvním startujícím v kolové dosciplíně...a to byla druhá chyba. Kdybych totiž počkal do 11 h, kdy se uzavírala startovní listina, mohl jsem stanout ještě před závodem na 4. místě, kdežto takto mě čekalo až místo desáté. Veterinář pochválil Sorbonka jak pěkně vypadá na svůj věk, ale mě si ani nevšiml. Věřím, že kdyby lékařský dozor prováděla žena, bylo by to obráceně. Taky Archibald King of Kouřim sklízel obdivné pohledy a byl středem zájmu i ostatních psů. Někteří jej tolerovali, jiní jej pokládali za svou hračku. Zpočátku dával najevo svůj vesnický původ, ale velmi rychle se otrkal a za chvíli již běhal jako čiperka po závodišti. Taky naše bílá Angel si prošela trať , přičemž jsme zjistili, že bude lepší, když Lízu odtáhne velký černý pes, protože dětská disciplína byla jen pro vyvolené do 13 let a musela jít do dospělácké kategorie příchozích. Tím si Sorbon zpečetil svůj osud běžce. Již od příprav k běhu signalizoval svůj laxní postoj k sportu. Zatímto ostatní psi projevovali netrpělivost k startovnímu výstřelu, tak Sorbon se neunavoval ani zvedáním nohy při značkování. Již předem jsem se děsil našeho startu. Aby ostuda byla pořádná a před celým národem, přijela situaci natáčet televize. Zatímco já postával v klidu před startovní bránou, kameraman si vybíral netrpělivě místo pro svůj nejlepší záběr. Při odpočítávání poslední minuty Sorbon začal předvádět svůj bojový tanec kolem mojí nohy, přičemž využíval situace, kdy jsem ho nemohl nakopnout za její okusování. Startérka vykřikla „deset“ – to byly zbývající vteřiny do našeho startu a pes přidal na síle štěkotu. „Pět, čtyři, tři, dva, jedna...GO!“ a já šlápl do pedálu. Sorbon mi vyrval poslední kus ponožky a s veselým poskakováním před kolem se snažil mi uhnout z cesty. Já řval z plných plic HEEEEEJÁ, aby to vypadalo dostatečně akčně pro nezasvěcené diváky. Pozdější starty pro ně musela být nuda, když viděli jak pes poslušně vyráží a drolí se za ním asfalt. Přes všechny počáteční nezdary Sorbon cválal rychlou chůzí po trati. V polovině jsem zjistil nebezpečí dojetí dalším závodníkem a začal jsem Sorbona pobízet jak vozka dostavníku na nějž útočí indiáni. Až těsně před cílovou rovinkou jsme byli předjeti, na fotce od Lízy to vypadá jako když dojíždím já někoho jiného. J Dojel jsem tedy bez fyzického vyčerpání, což Sorbon asi říci nemohl. Našli se i tací, kteří tvrdili, že trať byla tak krátká, že se na startu nadechli a než si srovnali rytmus dechu, tak byli v cíli. Ovšem někteří po nádechu  na startu  vydechli až v cíli...mezitím měli kyslíkový dluh. Vzniklou pauzu jsme využili k rekonvalescenci sil. Archibald si pohrál se svou bílou koulí a malí darebáci ESP zase s ním. Obzvláště pilná byla dvojice z Polska. Ti si ho vzali do parády takovým způsobem, že i kameraman z TV to točil, zřejmě v naději, že kdyby nevyšli sportovní záběry běžců, tak má klip o psích zápasech. Na start se pomalu připravovala Líza. I ona startovala ve své kategorii jako první. Vyzkoušená finta předběžce se opět vydařila, jen Sorbon se trochu zadrhl v místě kde kdem byl ukrytý. Přesto Lízu odtáhl až do cíle, i když byla předběhnuta. Při vyhlášení výsledků stanula nakonec na 5. místě, což byla velice dobrá pozice vhledem k obsazenosti. Jen užasle jsme zírali jací prckové běželi v dětské kategorii!! Chodit to pomalu neumělo, ale se psem to běhalo jako divé. Do startu noční etapy v 19 hodin bylo dostatek času na bazénové řádění. Děčínský aquapark je dost dobrý. Čas tam utekl jako ta voda a já musel  pomýšlet na přípravu k startu. Během návštěvy Kauflandu k výběru posilovacích potravin se někdo pěkně poblil na přední sedačce spolujezdce, ale jinak pohoda. Ani jsem nepotřeboval čelovku, protože bylo ještě dost vidět. Startovní listina byla seřazena od nejpomalejšího, takže jsem zase startoval jako první J Za blikotání loučí se mě pomocník startéra ptal, jestli chci podržet psa a po mém odmítnutí se přiznal, že v to doufal, protože chtěl mít dobrý výhled na to, až Sorbon mě bude rvát fusekli z nohy. Sorbon ho nezklamal. Vyrazili jsme jako uragán...spíše jako vítr...nebo přesněji jako větřík. Je fakt, že tentokráte nás předjel další závodník již za první zatáčkou. To se asi Sorbon zastyděl, protože zabral a hnal se jako zamlada za ním. Stačili jsme jim skoro až do cíle a tak dojezd vypadal opět dost efektně. Pak už jsme zabalili pět-šest švestek a jeli se ubytovat do sokolovny. Čoklové snědli svoje pravidelné dávky potravin a my si také dopřáli něco na zub. Spacáky jsme připravili na noční návrat z hospody a vyrazili do společnosti. Závodníci se pomalu trousili k prostřenému stolu a teprve zde člověk zjistil s kým to vlastně závodí! Polák i slovák nám rozuměli bez problémů i po několika pivech...možná že pak i lépe! Probírali se různé minulé závody, kdo jak trénuje a jaké používá vybavení. Když jsem slyšel, že ti maskovaní lidi jsou vlastně lehcí atleti, kterým pes spíše překáží, bylo jasné, že bedna letos nebude. Jinak start byl dobrý, protože vrchní našemu spolku hned přinesla první pivo. Pro mě bohužel i poslední, protože jsem nemínil usnout v té čekárně a tak jsme šli s Lízou na kutě. Zatímco chlupáčci se rovnali v autě, my se zavrtali do spacáků. Až v pět hodin mě nějaké nutkání vypudilo z lože a tak jsem vypustil i ty ospalce z auta. Sorbon s Angel se choulili na předních sedačkách v separé, kdežto paša Archibald si hověl v roztaženém zadním prostoru. Pěkně si to zaprděli teplem!! Znovu každý na své místo a spalo se až do 8 hodin. Běžné ranní úkony jsme stihli do 10 hodin, kdy byl start. Já jsem nastupoval na čáru v 11:00 h opět jako první!! Vzhledem k tomu, že Sorbon udělal ráno hnedka dva bobky, měl jsem za to, že to je pro dnešek všechno. Jaký já jsem naivka!! Start byl klasický... pro pobavení diváků. Pak běžel jako připosraný, což mě pěkně drtilo, a nakonec úplně jako posraný. Zastávka prostě byla vynucena pohybem tlustého střeva a povoleným svěračem konečníku. Bobek byl na světě!! Zatím nás dojel druhý startující. Že by Sorbon i tentokráte za ním vyrazil, to bych lhal. Buď tušil, že trať nebude jen 1,5 km jako v sobotu, nebo si ji pamatoval z minulých let že je délky necelých 6 km. Když jsem ovšem pořád řval Hejááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá, tak se vyburcoval k pohybu. Letěl jako blázen zrovna  v místě kde byly největší výmoly a kořeny. Třeba mi to dělal schválně!! Ale můj pud sebazáchovy zůstal daleko za námi a tak jsem využil jeho tahu a ještě šlapal jako divý, abychom nebyli předjeti úplně všemi. Krajina pěkně utíkala kolem, ale já vnímal jenom kmitání nohou a chybějící dech. Zanedlouho se kolem mě přehnalo stádo dalších jezdců, ale to již jsme i my sprintovali do cíle. Za cílovou páskou jsme se Sorbonem zahráli naprosté vyčerpání pro fotografy. I když jsem si pak objednal nový tažný postroj pro Sorbona, tak jsem mu slíbil, že ho bude oblékat po příštích závodech v Mladé Boleslavi již jen rekreačně. Přestávky k vypsání diplomů jsme využili k procházce po lese a za půl hodiny jsem měl plný pytlík...krásných hříbků. Vyhlášení výsledků mě nezklamalo, protože nakonec jsem nebyl poslední a jako cenu jsem měl houby. JV těžké mezinárodní účasti jsem skončil v první desítce!! Ano, byl jsem sice devátý, ale ne poslední. Černý Petr zbyl na polského závodníka, který odstoupil J Tímto mu mohu vyslovit své politování, že po náročné cestě do Čech si jeho pes zranil nohu a zároveň mu poděkovat a to, že koncovku si odnesl letos on. Dále chci projevit uznání bojovému duchu přítomných štěňat, kteří se plně věnovali Archibaldovi. Takhle utahané dobrmany jsem ještě neměl!! Sorbon od běhu a Arčí od zápasů, i když bych řekl, že nejvíc ho nakonec zmohla domácí strava.