psí ráj v Krakonošově

Svatováclavské psí ježdění.

Třetí ročník byl tradičně pořádán na státní svátek sv. Václava a já potřetí se zúčastnil. Měl to být zároveň konec závodní kariéry Sorbona, protože jsem mu to slíbil již v Děčíně. Měl jsem pro něho objednaný i fungl nový postroj od Zero Děčín. Ti by asi nebyli nadšení, že jejich výrobek se umístil na posledním místě, ale to se nedá nic dělat. Plán příprav probíhal dle rozpisu do doby, kdy jsem dostal zprávu, že v případě špatného počasí bude Keník – závodník připravený v pátek ráno na startovní čáře. Po ranním skončení pracovních povinností jsem pro jistotu si nechal potvrdit od majitelky, že je natolik špatné počasí, že Sorbon může zůstat v klidu teplé postele. Jedině Archibald musel zabalit svých pět švestek a nasednout do kočáru a se mnou vyrazit k Mladé Boleslavi. Lucka rovněž trefila na parkoviště Hypernovy a pak již jen stačilo usmlouvat průjezd uzavřenou částí města u kolegů z firmy až k parku na Štěpánce. I prcek musel ukázat, že je očkovaný a to naštěstí jen ve svém průkazu, protože nevím, jak bych hledal po 14 dnech místo vpichu. Na parkovišti je mi souzené stále stejné místo a zde jsem byl jako doma. S vyplněným registračním lístem jsem se přihlásil o magické startovní číslo 66 a pak již jen omrknout, co vaří v bufetovém voze. Vařili pivo, tedy naštěstí již ho měli nejen uvařené, ale i vychlazené, takže se dalo dobře konzumovat. Já bych sice řekl, že bylo spíše grogové počasí, ale vitamín B je důležitý v každé denní i noční době. Na startu šel jeden kus za druhým a než jsme uzavřeli společenský hovor s výrobcem postroje, tak jsem byl na řadě. Lucka podržela Keníka a za pobízení startérky jsem vyrazil, Být sucho, mohl bych tvrdit, že se Keníkovi prášilo za patami, ale v dnešním záplavovém počasí spíše na mě pršely hroudy bláta. Keník vybíjel svojí nedočkavost skvělým tahem a já mu ještě přišlapával, aby nám vítr pěkně foukal kolem uší. Po 600 m jsem již viděl prvního soka před sebou. Ještě více jsem šlápl do pedálů a nebýt toho, že Keník si pletl pravou a levou stranu, tak jsme je doběhli daleko dřív. Ale já nezoufal. Strategické předjetí se odehrálo na nejvhodnějším úseku z celé trasy – na polní cestě. Zde jsme předjeli zanedlouho i další pár a svižně se jim vzdalovali. Následoval úsek v lese, který připomínal šplhání po střeše a já jsem musel z kola ven..tedy dolů a popoběhnout. 30 m není nic moc, ale i tak rozhodil z tempa. Následoval traťový slalom parkem a již jsme se hnali po druhé straně nábřeží. Kolem cílové rovinky jsme se mihli rychleji než blesk! Zvláště toho z fotoaparátu Lucky., protože než stačil zvěčnit historii, my byli dál. Keník ani nezaregistroval svojí paninku a hnal se do kopce. Já se za ním hnal na kole jen tak do půlky toho svahu, kde jsem musel přeřadit na silnější převod a šlapat z plných sil. Na následující rovnice jsme dojeli kolobrndu!! Šup a už jsme byli před ní. Technicky náročný sjezd k vršku k cílové rovince, kde cesta byla sice široká, ale 180 stupňové zatáčky dávaly brzdám pěkný čoud. Já jsem před jízdou trochu požil, takže moje zábrany padly ještě před startem. Rychlost zde byla limitována jen strachem mushera. Efektní otáčení kola smykem přes zadní brzdu skoro nikdo neviděl a ani na zbývajícím úseku před cílem nebyly žádné davy, které by provolávaly 3x sláva. V cíli jsem pomuchloval Keníka za pěkné svezení, ale jeho výraz si přál ještě tak jednou 5 km. Vzhledem k tomu, že odpolední druhé kolo mělo mít jen 2 km, dopřál jsem mu jen poležení v deštěm zkrápěné trávě. On vypadal stále jako pes, já byl za prase. Bláto od hlavy až k patě zatím ještě hřálo, ale s vypnutím pohybu se dostavovaly příznaky chladu. Výprava se tedy přesunula za vytrvalého deště k prodejci krmiv do Borku. Chlebíčky na stole již snědli návštěvníci před námi, tak jsem se přihlásil o klobásku, která byla obzvláště vypečená. Mezitím dorazila Líba, která nám ukázala svá psí mimina. Tak strejda viděl svoje neteře a synovce, Archobald své sestřenice a bratrance J i fotka se snad povedla. Čas druhého kola nás hnal zpět takovou silou, že jsme si ani nekoupili pamlsky. Nebo to mohlo být i neschopností obsluhy! Do areálu závodiště jsme se dostavili zrovna včas, protože jsme se dozvěděli, že druhé kolo bylo odvoláno a za moment proběhne vyhlášení výsledků. Můj údiv neznal mezí. Nejen, že oproti startovní listině bylo ve výsledkovce dalších pět závodníků, ale i to, že byla vypsána veteránská kategorie. Sice mě těšilo, že průměrná rychlost se naší dvojice pohybovala kolem 24 km/h, ale šesté místo už tak potěšující nebylo. To mezi veterány bych se vyjímal líp :P Výsledková tombola se na mě usmála dvakrát a tak jsem si vylosoval dvě trička..jedno mě a jedno Lucce. Taky rýma se povedla. Pak již jen hurá se ohřát do auta a honem domů, do Prahy, do Klecan, do vany a do hospody.... Já naopak do hor k Sorbonkovi, který se již nemohl dočkat své živé hračky...